Laysara: Summit Kingdom je budovatelská strategie od malé polské indie studia Quite OK Games, která se na žánr podívala z trochu jiného úhlu a doslova ho přesunula do hor. Místo rozlehlých plání nebo obřích metropolí zde hráč staví osady na úzkých horských plošinách, kde záleží na každém metru prostoru. Takový přístup výrazně mění zaběhnutou logiku žánru, takže rozvoj města není jen ekonomickou strategií, ale také svého druhu prostorovou hádankou. Otázka ale zní, zda samotný originální nápad stačí na to, aby se hra dala s klidem doporučit. Právě na to se v této recenzi podíváme.

Za hrou stojí Quite OK Games, malé nezávislé vývojářské studio z Polska. Firma vznikla na začátku roku 2021 a její tým tvoří zkušení vývojáři, kteří dříve působili ve známých polských studiích, například Techland nebo Destructive Creations.

Děj hry se odehrává ve světě inspirovaném Himálajem. Podle příběhu musí místní obyvatelé opustit úrodná údolí kvůli záhadné mlze, která ničí úrodu a činí život v nížinách nebezpečným. Lidé proto míří do hor, kde se snaží vybudovat nová sídla vysoko nad oblaky a obnovit prosperitu svého království.

To vytváří poměrně neobvyklý dojem, protože rozvoj osady často připomíná skládání puzzle. Budovy musejí stát v určité vzdálenosti od sebe a suroviny je potřeba vést promyšlenými logistickými trasami. Osadu tak člověk často přestavuje, přesouvá nebo optimalizuje podle toho, jak se objevují nové potřeby a odemykají další stavby.

Ve hře funguje také systém společenských úrovní obyvatel. Pokud jim zajistíte jídlo, naplníte jejich základní potřeby a dopřejete jim vyšší životní standard, jejich domy se mohou vylepšovat. Díky tomu získáte více pracovní síly i nové možnosti dalšího rozvoje.

Základem hratelnosti je klasická logistika surovin, známá z budovatelských strategií. Prakticky všechny budovy je nutné propojit cestami a efektivita ekonomiky přímo závisí na tom, jak dobře si zorganizujete výrobní řetězce.

Například pole s ječmenem je ideální stavět blízko mlýna a ten zase poblíž skladu potravin, který by měl pokrývat obytnou zónu. Pokud jsou vzdálenosti příliš velké nebo logistika nefunguje dobře, osada začne ztrácet efektivitu, případně se úplně odřízne od zásobování základními potřebami.

Důležitou roli hraje také samotný terén. Hory jsou rozdělené do různých výškových pásem a některé druhy výroby fungují lépe jen v určité nadmořské výšce. Zemědělství se daří spíše v nižších částech, zatímco jiné provozy mohou být výhodnější blíže k nebi.

Samostatnou výzvou je omezený prostor. Plošiny jsou malé, takže někdy je opravdu nutné vměstnat budovy mezi skály a srázy. Právě kvůli tomu se rozvoj města mění v zajímavou logickou hru. Neustále přesouváte stavby, upravujete cesty a hledáte nové způsoby, jak co nejlépe využít dostupné místo.

Možnost přesouvat budovy do určité míry zmírňuje následky špatných rozhodnutí. Ve velkých budovatelských hrách typu Cities: Skylines taková volnost obvykle není, takže tady působí celý systém přístupněji a více vybízí k experimentování. Na druhou stranu tím hra trochu ztrácí na realističnosti a nenutí hráče tolik přemýšlet dopředu.

Mezi užitečné nástroje patří i systém duplikování budov. Ten v některých případech nefunguje jen jako obyčejné kopírování. Třeba u ječmenného pole umožní rychlé rozšíření o další sekce vedle sebe, aniž by bylo nutné pokaždé stavět celé pole od začátku.

Logistika navíc nefunguje jen v rámci jedné hory. Postupně lze propojit více horských osad a vybudovat celou síť ekonomických i zásobovacích vazeb.

Kamera v Laysara: Summit Kingdom se chová poměrně netradičně. Když kurzor myši posunete ke kraji obrazovky, kamera obletí horu kolem dokola a bere v potaz její tvar i skalní výběžky. Působí to efektně, ale zároveň to přináší určitá omezení.

Ve hře například chybí plně svobodný pohled na osadu. Kameru můžete otáčet kolem hory, ale nemůžete si libovolně nastavovat úhel záběru nebo se dívat dolů do propasti. Nelze se ani přiblížit až na úroveň střech budov. Maximální přiblížení zůstává přibližně několik desítek metrů nad zemí. V rámci žánru je to poměrně neobvyklé řešení.

Hra nabízí několik režimů. Kampaň představuje příběhovou cestu horským hřebenem a zároveň slouží jako tutoriál. Scénáře přinášejí samostatné mapy s unikátními podmínkami a úkoly. Sandbox umožňuje stavět bez přísných cílů. Nechybějí ani kratší výzvy s konkrétními zadáními a režim volné výstavby, ve kterém jsou všechny budovy odemčené hned od začátku.

V kampani hráč postupně prochází 17 různých hor, které se liší podmínkami i uspořádáním terénu. Některé z nich jsou navíc nebezpečné kvůli přírodním událostem, například lavinám, které mohou zničit část osady.

Jednou z nejsilnějších stránek Laysara: Summit Kingdom je její vizuální styl. Grafika je velmi příjemná na pohled a kombinuje stylizované modely s realistickým nasvícením, díky čemuž vzniká útulná atmosféra horského světa.

Stíny se během dne plynule pohybují, mraky se převalují přes horské vrcholy a když myší přejedete přes stromy, lehce se rozhoupou. Hezky zpracované jsou i povětrnostní efekty, včetně deště a sněhu, které přispívají k dojmu živého prostředí. Potěší také plynulé animace obyvatel, infrastruktury, zvířat i okolního světa, a to na všech třech rychlostech hry.

Na indie projekt jde o velmi povedený výsledek. Je vidět, že hře bylo věnováno hodně času i péče, aby mohla dorazit na trh jako plnohodnotný titul.

První hodiny ve hře působí velmi příjemně. Originální koncept budování na horských vrcholech, hezká grafika a klidná atmosféra dělají z rozvoje osady zábavnou, ale zároveň i odpočinkovou záležitost.

Výrazně zaujme hlavně logistická stránka hry. Ve chvíli, kdy všechny výrobní řetězce začnou fungovat synchronně a suroviny proudí mezi budovami bez zbytečných prodlev, dostaví se velmi uspokojivý pocit pořádku a efektivity.

Samostatnou zmínku si zaslouží hudební doprovod. Lehká, rytmická hudba s himálajskými motivy vytváří příjemnou kulisu a dobře sedí k poklidnějšímu tempu hraní.

Po čase je ale znát, že hře trochu chybí větší hloubka. Po několika desítkách hodin začne být patrné omezenější množství budov a mechanik. Ve srovnání s velkými zástupci žánru, jako jsou Cities: Skylines nebo Anno, zde zkrátka není tolik dlouhodobého obsahu.

Menší výtku si zaslouží i některé animace postav, které se opakují a mohou začít působit rušivě. Například po postavení domu zůstává původní horal zvláštně viset jednou rukou za střechu. Jako jednorázový vtip by to bylo docela úsměvné, ale když se to opakuje pořád dokola, začne to spíš lézt na nervy.

I přes tyto nedostatky ale hra během prvních zhruba deseti hodin zanechá velmi dobrý dojem. Nabízí svěží pohled na žánr a od většiny ostatních budovatelských strategií se citelně odlišuje.