King’s Blade udává tón hned od prvních minut. Je v ní cítit škola arkádových hitů, ale podaná v temném heroickém fantasy à la Conan. Vizuál je vědomě kreslený, obraz působí jako malba se širokým štětcem, bez kýčovitých efektů a zbytečného lesku. Atmosféra nestojí jen na nostalgii, funguje sama o sobě a drží pohromadě.

Soubojový systém se točí kolem na papíře jednoduchých, v praxi návykových rozhodnutí. Lehké a těžké útoky skládáte do srozumitelných komb. Doplňují je podrážení a chvaty, magické schopnosti a také zbraně a prvky prostředí, kterými se dobře přerušují nepřátelské útoky. Ovládání je svižné a přesné, takže se do flow dostanete rychle.

Lokace se střídají jedna za druhou bez hluchých míst, mění se kulisy i typy protivníků. Kampaň zvládnete za jeden až dva večery. Obsahu je dost. Ve hře je dvanáct rozdílných úrovní a šest hrdinů, každý s vlastním stylem.

Hra umožňuje lokální co-op až pro čtyři hráče. Když se nesejde celá parta, můžete si vzít parťáky řízené AI. Ve čtyřech se z ní stává poctivý chaos, místy je těžké se vyznat v tom, co se děje a průchod to citelně ulehčuje.

V sólu působí obtížnost akorát. Hra nevodí za ruku, chce po vás, abyste pochopili rytmus, timing a priority, koho je dobré zlikvidovat dřív. Když na to přistoupíte, odmění se příjemným zážitkem. Ke konci se obtížnost znatelně zvedá, což není otravné, spíš to motivuje hrát opatrněji. Začátečníkům pomůže široká škála nastavení obtížnosti.

Je pár detailů, které bych vyladil. Tempo občas rozhodí opakující se vlny nepřátel. Progrese postav by mohla víc tlačit k experimentování a lákat zkoušet nové hrdiny.

Celkově jde o hru, která se nebojí být v jistém smyslu prostá. Zároveň se nesnaží být doslovnou kopií starých arkád. Pokud máte rádi staré dobré beat ’em up mlátičky, klidně ji zkuste.